
SCÉNICKÝ TANEC
Scénický tanec je jen málo známý druh tance. Samotný název však mnohé prozrazuje. Scénický tanec je výrazový tanec, a proto záleží na interpretaci výrazu a na interpretovi, co chce a míní svým tancem vyjádřit.
Do tance je zapojeno "rovnoměrně" celé tělo. Důležitý je také výraz obličeje, bez jehož mimiky bychom se neobešli a dotváří celkový dojem a prožitek z tance.
Přípravka moderního tance pro děti
Přípravka je určena pro děti ve věku 7-11 let. V kurzu se seznámí se základy baletu, scéniky a moderními technikami tance, rytmikou a lidovými tanečky. Výuka je vedena zábavnou formou. Cílem je rozhýbat tělo, naučit se vnímat hudbu, rytmus a pohyb po prostoru.
Výběr hudby
Při výběru hudby nejste vůbec ničím omezeni. Záleží na tanečníkovi, na jaký hudební podklad se mu tančí nejlépe a jaký si pro svou interpretaci vybere.
JAZZ DANCE
Jazzový tanec je velmi dynamický pohyb, kterým tanečník dokáže dobře vyjádřit svoje rozpoložení či přesně vystihnout charakter role, jenž mu byla přidělena...
Vyvíjel se současně s jazzovou hudbou, která je charakteristická improvizací, synkopickým rytmem, kontrapunktem. Jazzová americká hudba vznikla u severoamerických černochů z původních afrických rytmů - blues, spirituály, pracovní písně apod.
Za mezník proniknutí jazzového tance do Evropy je považováno uvedení dnes již legendárního amerického muzikálu "West Side Story" 1957.
Jazzový tanec není však jen tanec muzikálů, ale např. také inspirací pro tance společenské - rock and roll, twist, později i disko tance, bareak dance, atd.
Jazzový tanec je charakteristický specifickými tanečními pozicemi, "jazzovými" pohyby a technikou - to vše se vyvíjelo během řady let a postupně se přizpůsobilo tanečnímu repertoáru.
Základními technikami jazzového tance jsou izolace (schopnost ovládat odděleně pohyb jednotlivých částí těla, např. pohyby hlavy, ramen, hrudníku, pánve, nohou a jejich následné spojení) a charakteristické střídání momentu napětí a spontánního uvolnění celého těla.
Dále jsou to základní jazzové pohyby, jako chůze, běh, poskoky, skoky, piruety, pády, nízké polohy a jejich kombinace.
Něco z historie moderního tance
Na počátku 20. století vznikl nový myšlenkový směr, který se ubíral cestou s ohledem na individualitu, základní životní potřeby rituálů a víry, obyčejnost, výrazovost a emotivnost. Moderní tanec se dostával do popředí a stal se uznávanou uměleckou formou svobodného projevu všech lidí, kteří chtějí tvořit.
Mnoho moderních choreografů a tanečníků shlíželo k baletu jako negativnímu světlu. Isidora Duncan považovala balet za stejně bezvýznamný jako gymnastiku. Martha Graham to viděla jako formu nic neříkající americkému lidu. Pro Merce Cunninghama byly prvky z klasického baletu základní složkou v jeho choreografiích, které však přeměnil do zcela odlišné podoby v porovnání s klasickou formou.
Dvacáté století se stalo rozhodujícím obdobím pro oproštění se od zažité baletní formy. Stalo se dobou vzrůstající tvůrčí činnosti tanečníků a choreografů. Byl to čas šokovaného, překvapovaného a shovívavého publika. Tyto okolnosti pomohly pochopit, co je tanec. Byla to revoluce v pravém slova smyslu.
Po vzestupu moderního tance na počátku 20. století, roku 1960 se začal rozvíjet tzv. postmodernismus. Taneční projev se otočil směrem k jednoduchosti, půvabu maličkostí, kouzlu netrénovaných těl a nesofistikovanému pohybu.
Nejznámější hnutí "No" zavrhlo jakékoliv kostýmy, kulisy a vyprávění příběhů. Byl nakloněn k syrovému a neuhlazenému pohybu. Tak extrémní bylo myšlení této vlny. Vzhledem k tomuto extrému postrádal jakoukoliv kvalitu taneční performance a dlouho se neudržel. Proto se původní divadelní prostředky navrátily k moderním choreografiím.
Kolem roku 1980 tanec uzavřel celý kruh a současný tanec se stal čistým stylem a uznávanou součástí kultury. Působil společně s klasickým baletem jako dvě umělecké formy nyní pokojně žijící vedle sebe s trochou rivality a antipatie z předchozích období. V záměrně obratné pokračující rivalitě oslnila práce Twyly Tharp, která jako jedna z prvních dokázala propojit taneční avantgardu/současný tanec a balet.
Scénický tanec je jen málo známý druh tance. Samotný název však mnohé prozrazuje. Scénický tanec je výrazový tanec, a proto záleží na interpretaci výrazu a na interpretovi, co chce a míní svým tancem vyjádřit.
Do tance je zapojeno "rovnoměrně" celé tělo. Důležitý je také výraz obličeje, bez jehož mimiky bychom se neobešli a dotváří celkový dojem a prožitek z tance.
Přípravka moderního tance pro děti
Přípravka je určena pro děti ve věku 7-11 let. V kurzu se seznámí se základy baletu, scéniky a moderními technikami tance, rytmikou a lidovými tanečky. Výuka je vedena zábavnou formou. Cílem je rozhýbat tělo, naučit se vnímat hudbu, rytmus a pohyb po prostoru.
Výběr hudby
Při výběru hudby nejste vůbec ničím omezeni. Záleží na tanečníkovi, na jaký hudební podklad se mu tančí nejlépe a jaký si pro svou interpretaci vybere.
JAZZ DANCE
Jazzový tanec je velmi dynamický pohyb, kterým tanečník dokáže dobře vyjádřit svoje rozpoložení či přesně vystihnout charakter role, jenž mu byla přidělena...
Vyvíjel se současně s jazzovou hudbou, která je charakteristická improvizací, synkopickým rytmem, kontrapunktem. Jazzová americká hudba vznikla u severoamerických černochů z původních afrických rytmů - blues, spirituály, pracovní písně apod.
Za mezník proniknutí jazzového tance do Evropy je považováno uvedení dnes již legendárního amerického muzikálu "West Side Story" 1957.
Jazzový tanec není však jen tanec muzikálů, ale např. také inspirací pro tance společenské - rock and roll, twist, později i disko tance, bareak dance, atd.
Jazzový tanec je charakteristický specifickými tanečními pozicemi, "jazzovými" pohyby a technikou - to vše se vyvíjelo během řady let a postupně se přizpůsobilo tanečnímu repertoáru.
Základními technikami jazzového tance jsou izolace (schopnost ovládat odděleně pohyb jednotlivých částí těla, např. pohyby hlavy, ramen, hrudníku, pánve, nohou a jejich následné spojení) a charakteristické střídání momentu napětí a spontánního uvolnění celého těla.
Dále jsou to základní jazzové pohyby, jako chůze, běh, poskoky, skoky, piruety, pády, nízké polohy a jejich kombinace.
Něco z historie moderního tance
Na počátku 20. století vznikl nový myšlenkový směr, který se ubíral cestou s ohledem na individualitu, základní životní potřeby rituálů a víry, obyčejnost, výrazovost a emotivnost. Moderní tanec se dostával do popředí a stal se uznávanou uměleckou formou svobodného projevu všech lidí, kteří chtějí tvořit.
Mnoho moderních choreografů a tanečníků shlíželo k baletu jako negativnímu světlu. Isidora Duncan považovala balet za stejně bezvýznamný jako gymnastiku. Martha Graham to viděla jako formu nic neříkající americkému lidu. Pro Merce Cunninghama byly prvky z klasického baletu základní složkou v jeho choreografiích, které však přeměnil do zcela odlišné podoby v porovnání s klasickou formou.
Dvacáté století se stalo rozhodujícím obdobím pro oproštění se od zažité baletní formy. Stalo se dobou vzrůstající tvůrčí činnosti tanečníků a choreografů. Byl to čas šokovaného, překvapovaného a shovívavého publika. Tyto okolnosti pomohly pochopit, co je tanec. Byla to revoluce v pravém slova smyslu.
Po vzestupu moderního tance na počátku 20. století, roku 1960 se začal rozvíjet tzv. postmodernismus. Taneční projev se otočil směrem k jednoduchosti, půvabu maličkostí, kouzlu netrénovaných těl a nesofistikovanému pohybu.
Nejznámější hnutí "No" zavrhlo jakékoliv kostýmy, kulisy a vyprávění příběhů. Byl nakloněn k syrovému a neuhlazenému pohybu. Tak extrémní bylo myšlení této vlny. Vzhledem k tomuto extrému postrádal jakoukoliv kvalitu taneční performance a dlouho se neudržel. Proto se původní divadelní prostředky navrátily k moderním choreografiím.
Kolem roku 1980 tanec uzavřel celý kruh a současný tanec se stal čistým stylem a uznávanou součástí kultury. Působil společně s klasickým baletem jako dvě umělecké formy nyní pokojně žijící vedle sebe s trochou rivality a antipatie z předchozích období. V záměrně obratné pokračující rivalitě oslnila práce Twyly Tharp, která jako jedna z prvních dokázala propojit taneční avantgardu/současný tanec a balet.